Aktuality

Články, novinky, oznámení.

Důsledky účinnosti zákona č. 302/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči

Jelikož naše advokátní kancelář poskytuje pro bono (bezplatně) mnoha spolkům a organizacím na ochranu zvířat právní služby, a množí se dotazy týkající se dopadu novely veterinárního zákona, rozhodli jsme se na toto téma sepsat článek.

Cílem zákona č. 302/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), je (resp. má být) především zajistit ochranu zdraví osob a zvířat a dále také pomoci snížit administrativní náročnost pro chovatele. Prostřednictvím změn, které tato poměrně rozsáhlá novela přináší, má být dle důvodové zprávy dosaženo i toho, aby současná právní úprava lépe navazovala na platné předpisy Evropské unie ve veterinární oblasti. [1]

Co se týče legislativního procesu (ve zkratce), vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona dne 26. 7. 2016, načež následovalo projednání zemědělským výborem, po třetím čtení byl návrh zákona schválen a dne 19. 9. 2017 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Účinnosti nabyl dne 1. 11. 2017. [2]


1. Problematika dočasné péče o zvířata

1.1. Vymezení pojmu

Dočasnou péčí se rozumí péče o toulavá či opuštěná zvířata, jejímž účelem, jak již z názvu vyplývá, je poskytnutí pouze dočasného „domova“ takovému zvířeti. Zpravidla se během dočasné péče hledá pro zvíře trvalý „domov“. Tento druh péče o zvířata (převážně o psy a kočky) ve většině případů poskytují různé záchranné organizace, jež fungují jako spolky. [3]

1.2. Rozdělení

Je však třeba odlišovat poskytování dočasné péče, kterou spolky uskutečňují ve svých zařízeních, a poskytování dočasné péče, která naopak funguje na principu umisťování zvířat do vlastních domácností členů spolku či jiných fyzických osob (přičemž k umístění bezprizorních zvířat nemá spolek vlastní prostory/zařízení). [4] Právě toto členění je poměrně významné z hlediska novely veterinárního zákona, k tomu viz níže.

1.3. Výhody a nevýhody tzv. „dočasek“ v domácnostech

Pokud budeme vycházet z jednoho ze základních ustanovení Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu, a to z ustanovení článku 4 odst. 1, odst. 2, který mimo jiné stanoví, že „[…] držitel zvířete je odpovědný za jeho zdraví a dobrý stav, musí mu zajistit umístění, péči a pozornost odpovídající jeho potřebám [...]“, dostane se nám objasnění toho, jak vypadají základní předpoklady péče o zvířata, na které držitelé zvířat musí dbát.
Dočasná péče, respektive dočasní pečovatelé, mohou zvířeti poskytnout dostatečné množství individuální pozornosti, kterou si zvíře vyžaduje (o takové pozornosti hovoří právě výše zmíněné ustanovení) a s přihlédnutím k často naplněným kapacitám útulků snad nebude troufalé říci, že útulky takový individuální přístup nedokáží každému jednotlivému zvířeti dát. Zvíře v dočasné péči si také více zvyká na určitou socializaci a není pro něj poté takový šok, když je adoptováno.
Naopak někteří mohou spatřovat nevýhody takové péče v tom, že si zvíře na dočasného pečovatele příliš zvykne a je pro něj poté spíše traumatizující, když je od něj odtrženo. Další možnou problematickou oblastí je prověřování dočasných pečovatelů, respektive zajištění toho, aby se o zvíře starali tak, jak si to vyžaduje situace. Většina spolků se toto snaží zajistit smlouvami o dočasné péči, ovšem chybí obecná úprava a prostředky kontroly.

1.4. Výhody a nevýhody dočasné péče v zařízeních

Výhodou zřizování prostor k dočasné péči o zvířata je jistá kapacitní úleva pro útulky zřizované obcí. Obecně platí, že útulky pro psy a kočky jsou přeplněné (nemluvě o jejich finanční situaci) [5] a pokud se spolek ujme péče o zvířata, pak část této zátěže od obce převezme.
Nevýhodou do účinnosti novely byla absence povinnosti těchto zařízení hlásit svůj provoz Krajské veterinární správě (dále jen „KVS“), což znamenalo, stejně jako ve výše uvedených případech dočasné péče v domácnostech, pouze nedostatečnou a problematickou možnost kontroly daného zařízení.

1.5. Jak ovlivní dočasnou péči novela

Nyní již ke konkrétnímu dopadu novely na dočasnou péči. Novela veterinárního zákona zavádí definici útulku. Dříve se tedy definice útulku dovozovala výkladem, přičemž platilo, že není nikde v právních předpisech stanoveno, že za útulek jsou považována pouze zařízení, která jsou jako útulek výslovně označena. [6] Za útulek se tedy považovala i zařízení označená jako depozita, azyly, domovy, centra apod. Rozhodujícím faktorem bylo, zda poskytují péči toulavým či opuštěným zvířatům. Tento faktor byl ve své podstatě vtělen do současné definice útulku v § 3 odst. 1 písm. kk) veterinárního zákona – „útulkem pro zvířata se rozumí zařízení, které poskytuje dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům.“

Každému zařízení pro zvířata, ve kterém je poskytována dočasná péče zvířatům, tedy každému útulku dle nové definice novely veterinárního zákona, je pak uložena povinnost zažádat o registraci útulku příslušnou krajskou veterinární správu a splnit řadu dalších povinností. Zavedení definice útulku mělo pravděpodobně mj. napomoct jednoznačně určit, jaká zařízení povinnosti registrace podléhají. Otázkou tedy je, zda do této definice útulku spadá i tzv. dočasná péče v domácnostech a zda je tedy nutné se v těchto případech registrovat jako útulek, s čímž je však spojena celá řada kritérií, které je nutné dodržet.

Registrované útulky pak budou zařazeny do sytému kontroly Státní veterinární správy. Toto má vést ke zlepšení a zjednodušení kontroly péče o zvířata v těchto zařízeních: „Do nabytí účinnosti diskutované novely byla veterinární správa nucena považovat zařízení, které nebylo stavebním úřadem zkolaudováno jako útulek, za zájmový chov, i když vykazovalo znaky útulku. V těchto zařízeních pak nebylo možno provádět kontroly, čehož řada subjektů v praxi zneužívala – nestaraly se o zvířata, nevedly řádně účetnictví ani příslušné evidence.“ [7]

Nedořešenou však zůstává situace pro spolky poskytující dočasnou péči.

Dle státní veterinární správy má být řešení pro spolky následující. „V případě spolků, u kterých se jedná o sdružení fyzických osob (event. právnické osoby), které ve svých zařízeních pro zvířata poskytují dočasnou péči toulavým a opuštěným zvířatům (např. tzv. dočasky, azyly), případně zvířata také odchytávají, platí, že tento spolek má požádat příslušnou KVS o registraci a plnit další […] povinnosti provozovatele.“ [8]

V prvé řadě se musíme zabývat pojmem „zařízení“. Jak již bylo naznačeno, velká část spolků provozuje dočasnou péči v domovech jednotlivých členů a nemají zřízeny vlastní prostory k péči o zvířata. Zařízením se dle § 3 písm. v) zák. č. 246/1992 Sb., zákon na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů – „[…] rozumí stavba, budova, komplexy budov nebo jiné prostory, v nichž je provozována činnost se zvířaty; může se jednat o zařízení, která nejsou úplně oplocena nebo zastřešena, jakož i o pohyblivá zařízení.“ Je tedy otázkou, zda i tyto spolky, fungující na bázi dočasných domácích depozit, jsou povinny zažádat o registraci jako útulku. S ohledem na dosavadní právní úpravu si mnohé spolky dozajista kladou otázku, zda by mohly z povinnosti registrace býti za účinnosti novely nějakým způsobem vyňaty. Vzhledem k účelu novely, čímž je, jak již bylo řečeno, zjednodušení kontroly všech subjektů pečujících o toulavá a opuštěná zvířata, by se tato povinnost měla vztahovat i na spolky. Domácí depozita, respektive domovy, ve kterých členové spolků péči o zvířata vykonávají, je tedy pravděpodobně možno zařadit pod „jiné prostory, v nichž je provozována činnost se zvířaty“ a i na takto uskutečňovanou péči se povinnost registrace bude vztahovat. Otázkou však je, do jaké míry má potom KVS úmysl provádět v těchto prostorách kontrolní činnost.

Jak tedy povinnost registrace dopadne v praxi na spolky dočasné péče o zvířata? Nejen ze strany spolků byla vyjádřena obava, že jich mnoho bude muset ukončit činnost, neboť zřídit odpovídající prostory, splnit podmínku působení veterináře či veterinárního ošetřovatele a ostatní předpoklady pro provozování útulku, může být pro spolky finančně velmi nákladné (je třeba pamatovat, že valná většina těchto spolků fungují jako neziskové organizace). Objevuje se i opačný názor, dle kterého by obce měly být primárním zřizovatelem útulků a starost o toulavá zvířata ze strany subjektů, které nepodléhají žádnému registračnímu režimu, je nežádoucí. [9] Tento postoj nicméně zcela nereflektuje fakt, že některé obce vlastní útulek ani neprovozují.

Na tomto místě se jeví jako vhodné dále uvést, jaké povinnosti vlastně musí útulky dodržovat při své činnosti. Tyto povinnosti zakotvuje veterinární zákon a zákon na ochranu zvířat proti týrání. Jde zejména o požadavky na odbornou specializaci osob uskutečňujících odchyt a péči o zvířata (požadavek na vysokoškolské vzdělání – srov. ustanovení § 42 odst. 2 veterinárního zákona) a povinnost umožnit dozorujícím pracovníkům orgánů ochrany zvířat vstup a poskytnout stanovené informace a doklady (např. provozní řád, seznamy zvířat s doplňujícími údaji či doklad o odborné způsobilosti). [10]

2. Možná řešení pro stávající spolky poskytující dočasnou péči zvířatům

Pro spolky, které mají tu možnost, je samozřejmě ideální variantou dodržet pokyny Státní veterinární správy a požádat příslušnou KVS o registraci a plnit další povinnosti provozovatele útulku. Popřípadě kvůli zmíněné finanční/prostorové náročnosti zvážit možnost fúze spolků [11], pokud by to mohlo vést ke snadnějšímu splnění podmínek pro provozovatele útulku. Následně by nově vzniklý spolek již postupoval stejně, tedy zažádal by o registraci KVS.

Další možností, jak se i nadále starat o zvířata, je nechat si svěřit zvíře do péče přímo obcí. K tomu totiž Státní veterinární správa uvádí: „Na jednotlivé fyzické osoby, kterým je svěřena péče o zvířata obcí, resp. registrovaným útulkem, se povinnosti útulků nevztahují.“ [12] Lidé mající zájem o dočasnou péči jakožto fyzické osoby by si tak mohli zažádat útulek o svěření zvířete do své péče. Činnost spolku jako právnické osoby je takto jaksi předána jednotlivým fyzickým osobám a hlavní smysl, postarání se o opuštěná a toulavá zvířata, zůstává zachován. Existence spolku samotného, pokud nevyvíjí i jinou činnost, se pak ale stává bohužel bezpředmětnou. Nicméně lze takovým spolkům doporučit například provozovat doprovodné aktivity v rámci péče o zvířata a plnit tak například funkci koordinační vůči jednotlivým fyzickým osobám, jež jsou členy spolku.

Pokud ani jedna z těchto možností pro současné spolky není vyhovujícím řešením, je třeba zvážit umístění zvířete do registrovaných útulků.

Dalším uvažovaným řešením může být i přímá adopce zvířete. S tím souvisí i další možnost, která by mohla z hlediska uvedené novelizace přicházet v úvahu jakožto řešení nastalé situace, a to je uzavírání jednotlivých adopčních smluv ve vztahu ke konkrétním nalezeným či toulavým zvířatům. V praxi by to fungovalo tak, že by „dočaskáři“ adoptovali tato zvířata do doby, než by se jim podařilo nalézt pro ně nový, adekvátní domov. Tímto by smysl a účel dočasné péče o tato zvířata zůstal zachován, ačkoliv je nutno podotknout, že administrativní dopad citované novely by byl značný. Tomuto se však dá předejít přípravou kvalitních smluvních vzorů, jejichž vyplnění by poté zabralo několik málo minut.

I když to přímo nesouvisí se spolky, můžeme připomenout i možnost využití petičního práva. Právě peticí by například bylo možné pokusit se domoci toho, aby obec útulek zřídila, pokud se ještě v obci žádný nenachází, nebo aby zřídila další, pokud jeden kapacitně neodpovídá počtu bezprizorních zvířat v obci. Je totiž třeba myslet především na to, aby se opuštěným a toulavým zvířatům dostalo odpovídající péče.

Ač novela veterinárního zákona měla mimo jiné vést ke zlepšení kontroly péče o toulavá a opuštěná zvířata a tím v konečném důsledku i ke zlepšení péče samotné, byl poněkud přehlédnut dopad novely právě na spolky uskutečňující dočasnou péči a s ním spojené dalekosáhlé důsledky (ukončování činnosti spolků, hromadné umisťování zvířat z „dočasek“ do útulků a s tím spojená kapacitní nedostatečnost útulků). Přinejmenším by předpis s tak velkým dopadem (v celkovém slova smyslu, neboť novela přináší mnoho dalších změn) měl dotčeným osobám poskytovat více času k tomu, aby se novým podmínkám přizpůsobily, respektive měl by být přijat s delším přechodným obdobím.

Autoři: tým AK-RP

____________________________________________

[1] GLOGAR, Martin. Novela veterinárního zákona [online]. pravniprostor.cz, 7. listopadu 2017 [cit. 17. prosince 2017]. Dostupné na: <https://www.pravniprostor.cz/zmeny-v-legislative/vyslo-ve-sbirce-zakonu/novela-veterinarniho-zakona>.
[2] Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013-2017. Sněmovní tisk 881 Novela z.-veterinární zákon-EU [online]. psp.cz [cit. 17. prosince 2017]. Dostupné na: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=881.>
[3] Ustanovení § 214 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[4] Zařízení (§3 písm. v)) zák. č. 246/1992 Sb., zákon na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů – „zařízením se rozumí stavba, budova, komplexy budov nebo jiné prostory, v nichž je provozována činnost se zvířaty; může se jednat o zařízení, která nejsou úplně oplocena nebo zastřešena, jakož i o pohyblivá zařízení“.
[5] KUBIŠOVÁ, Marta. Aktuální situace v útulcích [online]. ochranazvirat.cz, 27. července 2011 [cit.  17. prosince 2017]. Dostupné na: www.ochranazvirat.cz/275/863/cz/file/.
[6] Vyjádření k problematice zřizování útulků a tzv. depozit -Ing. Jiří Machek v.r. -č.j. 16739/2010-17210.
[7] RENNEROVÁ, Zuzana, HOFEREK, Jan. Rozhovor: Zuzana Rennerová-množírny nejsou jediným problémem [online]. pravniprostor.cz, 26. října 2017 [cit. 17. prosince 2017]. Dostupné na: <https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-zuzana-rennerova-mnozirny-nejsou-jedinam-problemem>.
[8] Státní veterinární správa. Povinná registrace útulků pro zvířata [online]. svscr.cz [cit. 17. prosince 2017]. Dostupné na:< https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/informace-k-novele-veterinarniho-zakona-chov-psu-a-utulky/povinna-registrace-utulku-pro-zvirata/>.
[9] ČTK. Začal boj proti množírnám. Pět a více fen musí chovatel zaregistrovat [online]. idnes.cz, 31. října 2017 [cit. 17. prosince 2017]. Dostupné na: <https://ekonomika.idnes.cz/mnozirny-veterinarni-sprava-svs-pes-fena-cip-chovatel-registrace-zbynek-semerad-g1d-/ekonomika.aspx?c=A171031_142303_ekonomika_elka >.
[10] Srov. ust. § 25 odst. 2, odst.  3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.
[11] Fúze spolků splynutím ustanovení § 274 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Státní veterinární správa. Povinná registrace útulků pro zvířata [online]. svscr.cz [cit. 17. prosince 2017]. Dostupné na: <https://www.svscr.cz/zdravi-zvirat/informace-k-novele-veterinarniho-zakona-chov-psu-a-utulky/povinna-registrace-utulku-pro-zvirata/>.