Aktuality

Články, novinky, oznámení.

Když soud rozhoduje o dětech, musí zjišťovat i jejich názor.

Ústavní soud na konci října vydal nález, jímž nižším soudům znovu připomíná právo dětí osobně se vyjádřit v řízeních, která se jich týkají. Ne každý soud totiž názor dítěte zjišťuje.

Občas se i stane, že soud rozhodne v rozporu se zjištěným názorem nezletilého, aniž by nevyhovění stanovisku dítěte odůvodnil. Takové rozhodování je v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Na participační právo nezletilých v soudních řízeních často upozorňujeme i v rámci  zastupování našich klientů, kteří jsou rodiči nezletilých dětí. Podle nálezu Ústavního soudu je i dítě důležitým aktérem řízení, nikoli jen objektem ochrany nebo pasivním pozorovatelem.

Úmluvu o právech dítěte Česká republika ratifikovala a publikovala pod č. 104/1991 Sb. („Úmluva“). Její čl. 12 stanoví, že „státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství“. Tento článek Úmluvy je reflektován i v ustanovení § § 867 nového občanského zákoníku, podle nějž „názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost“ a také v ustanovení § 100 odst. 4 občanského soudního řádu, podle nějž „v řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci“. Soud má podle občanského soudního řádu zjišťovat názor dítěte osobně výslechem, pouze výjimečně tak činí prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí či znalce. Soud názoru dítěte nemusí vyhovět, vždy však ve svém rozhodnutí musí odůvodnit přihlédnutí či odhlédnutí od názoru dítěte. Vyskytnou-li se pochybnosti o ovlivnění názoru dítěte, soud se musí ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou věrohodnosti a příp. nařídit znalecký posudek z oboru dětské psychiatrie/psychologie. Vždy se názor posuzuje s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu dítěte (nikoli rodičů).

Nález Ústavního soudu k otázce participačního práva nezletilých není ojedinělý. Ústavní soud již takto ve věci sp. zn. II. ÚS 1945/2008 judikoval, že pro dítě je právo na slyšení důležité v tom, že mu dává pocítit, že není objektem a pasivním pozorovatelem událostí, ale že je důležitým subjektem práva a také účastníkem řízení. Dále Ústavní soud ve věci sp. zn. ÚS I. ÚS 2661/2010 judikoval, že soud bude mít možnost vyslechnout dítě bez přítomnosti jakýchkoli dalších osob, přičemž z povahy věci nebude pořizovat protokol přímo při výslechu, ale až následně podle provedeného záznamu. Pravidlem tak má být zjišťování názoru nezletilého dítěte přímo soudem. Pokud totiž názor nezletilého dítěte vnímá soudce vlastními smysly, eliminuje se riziko dezinterpretace názoru nezletilého dítěte třetí osobou a jsou tak dány větší garance objektivního posouzení názoru dítěte. Konečně Ústavní soud ve věci sp. zn. II. ÚS 3765/2011 dále judikoval, že i nezletilý 7 – 8 letý může mít vlastní názor, činit vlastní rozhodnutí a úsudky.

Z četnosti nálezů Ústavního soudu k otázce participačního práva dítěte je zjevné, že nižší soudy ne vždy toto právo nezletilých respektují. Samozřejmě, že je pro dítě lepší, když se do dospělosti vůbec nemusí se soudem setkat. Pokud tomu ale už život chce a dítě se stane účastníkem soudního řízení, mělo by jím být se všemi právy včetně práva na slyšení a posouzení jeho stanoviska a jasné vysvětlení, proč bylo případně rozhodnuto jinak, než si dítě přálo. Kromě jiného je to důležitý faktor při budování právního vědomí člověka a jeho důvěry v právní stát a ochranu individuálních práv občana.

Autoři textu: Tým PLICKA & PARTNERS